Flóra Sokotry
Flóra ostrova Sokotra
Unikátní je celá živá příroda a je to dáno dlouhou izolací Sokotry od pevniny.
Souostroví Sokotra je z botanického hlediska desátým nejbohatším souostrovím na světě z hlediska výskytu endemitů.
Roste zde 825 dosud popsaných druhů rostlin, z toho je 37% endemických.
Dračinec rumělkový ( Dracaena cinnabari )
nebo také strom dračí krve, jedinečné a nádherné stromy, které na Sokotře vytváří jeden z nejstarších ekosystémů planety, pamatující ještě druhohory. Místní lidé je nazývají dam al-ichvajn (krev dvou bratrů). Název stromu je odvozen od červené mízy, kterou stromy produkují. Má jedinečný vzhled, charakteristický hustě zabalenou korunou, která má tvar deštníku, vypadá jako gigantická houba a dorůstá výšky 6 až 9 metrů. Tento prapodivný vzhed koruny stromů je výsledkem přizpůsobení se životu v prostředí s nedostatkem vláhy.
Stromy žijí několik století, jedná se o jednoděložní rostlinu, takže nelze přesně určit stáří, přibližně to je však 300 – 500 let.
Na Sokotře roste asi posledních 9000 těchto stromů, což je asi 40 % všech dracén na Zemi. Pamatují toho opravdu hodně, protože zde rostly už v době, kdy se kolem nich proháněli dinosauři. Červená pryskyřice dračince (cinnabar), „dračí krev“, se využívala jako prostředek proti zánětům, antiseptikum, k výrobě barev či později k barvení houslí. Stromy dnes rostoucí na Sokotře jsou staré několik set let a bohužel se nemnoží. Malé dračince se díky přemnožení koz prakticky na ostrově nevyskytují. Vysychání ostrova, zvyšující se populace a tím dané nároky na pastvu, znemožňují přirozenou obnovu těchto stromů.
Kadidlovník pravý ( Boswelia sacra )
Kadidlovník je dnes vzácný strom dosahující výšky 2 až 8 metrů. Obsahuje vzácnou vonnou tekutinu – kadidlo, která se získává z naříznutí kůry, kmene nebo větve. Zpočátku mléčná šťáva tvoří při vyschnutí světle žlutá, hnědavá nebo průsvitná zrna, která při zahřátí velmi silně voní. Z pryskyřice se získává destilací parou cenný kadidlový olej, který se používá především v aromaterapii. Ještě nedávno měla tato rostlina pověst všeléku. Díky svým antiseptickým účinkům byla využívána již v prehistorické době v lidovém léčitelství, později se stal obchod s kadidlem velmi výnosným byznysem. Kadidlo bylo tak vzácné, že se vyvažovalo zlatem. Již staří Egypťané pryskyřici využívali při mumifikování.
Lahvovník ( Adenium obesum socotranum )
Endemický sukulent, který nemá české jméno, ale říká se mu Pouštní růže nebo „lidově lahváč“. Připomíná svým kmenem baobab, ale také prý zadnici staré ženy. Kvete nádhernými červenobílými květy na zdužnatělém stonku, dorůstá výšky kolem 3 metrů. Vzhledem k tropickým teplotám si tyto stromy vytvořily ve svém kmeni ohromný zásobník vody. Během suchého období listy opadávají a na holých větvích zůstávají jen květy.
Myrhovník ( Commiphora ornifolia )
Silný statný strom s křivolakými větvemi a šedě zbarvenou kůrou olupující se ve velkých plátech. Dorůstá do velikosti až 8 metrů. Má sytě zelené listy a nepříliš nápadné květy shlukující se v hroznovitých útvarech. Patří mezi hojně rozšířené stromy na Sokotře, s výskytem především v hustých křovinatých oblastech a poloopadavých lesích v nadmořské výšce 0 - 800 metrů.
(Commiphora planifrons)
Stromek menší velikosti s malou korunou tvořenou vodorovnými, sukovitými a zčásti pichlavými větvemi a v plátech se olupující kůrou. Listy působí velice neobvykle, vypadají, jako by byly složeny z kulovitých lehce promáčknutých a na sebe ve dvou řadách navazujících útvarů. Mají sametový povrch a zelenohnědou barvu.
Myrhovníky při naříznutí jejich kůry produkují příjemně aromatické kapky pryskyřice, neboli myrhy, žluté a červenohnědé barvy, které na vzduchu tuhnou a tmavnou. Myrha spolu s kadidlem představovala velice cenný obchodní artikl, největšími zájemci byli hlavně Egypťané a Římané. Ti myrhu používali zejména při balzamování. Stejně jako z kadidla lze i z myrhy extrahovat olej, jenž se přidává do parfémů a různých kosmetických přípravků.
Další endemické druhy rostlin
Okurkovník (Dendrosicyos socotrana)
Charakteristický svým zbytnělým kmenem s bílou kůrou, který může dosáhnout šířky až 1 metru a má tvar kužele či lahve. Patří mezi jediné zástupce z čeledě tykvovitých rostlin. Vyznačuje se typickou malou korunou se srdčitými listy, které mají na svém povrchu krátké trny. Dorůstá do výšky okolo 4 - 6 metrů. Vyskytuje se v nížinných oblastech podél pobřeží a vádí na okraji centrálního pohoří Haghier.
Svlačec (Convolvulus filipes)
Vytrvalá plazivá či poléhavá bylina s chlupatým stonkem a bílými až světle růžovými květy. Vyskytuje se na kamenitých svazích a pláních a také na mělkých půdách v nadmořské výšce 0 - 650 metrů.
Jutovník (Corchorus erodioides)
Jednoletá, popřípadě krátce vytrvalá rostlina dosahující maximálně 15 cm. Listy jsou oválné až podlouhlé a vytvářejí pozemní růžici, z jejíž středu vyrůstají výrazně žluté květy na 5 - 12 cm dlouhých stopkách.
Vyskytuje se okolo potůčků, na poměrně vlhkých plochách tvořených hlinitou až jílovitou půdou v nižších polohách až do 800 metrů nad mořem.
Thulin (Crotalaria socotrana)
Velký keř nebo menší opadavý strom s přímými větvemi. Listy mají podlouhlý tvar, žluté květy rostou na stopkách a shlukují se v hroznech na koncích větví. Dosahuje výšky 3 - 5 metrů.Vyskytuje se jen na velmi omezené ploše v centrálním pohoří Haghier v nadmořské výšce 550 - 650 metrů.
Pryšec (Euphorbia arbuscula)
Sukulentní keř či menší strom s rovným kmenem a hustým větvením. Větve jsou zelené a dužnaté válcovitého tvaru s malými, šupinovitými listy, které poměrně brzy opadávají. Květy má drobné a vyrůstají na koncích větví. Dosahuje výšky 3 - 4 metrů. Starší stromy se vyznačují sevřenou korunou ve tvaru deštníku.Vyskytuje se v lesních a křovinatých kamenitých oblastech v nadmořské výšce 0 - 700 metrů. V období sucha je využíván jako píce pro dobytek.
(Euphorbia socotrana)
Nejčastěji strom, někdy se vyskytuje i jako keř. Má sukovité, křivolaké, velmi světlé větve i kmen. Listy jsou kožovité ve tvaru elipsy, přibližně 5 cm dlouhé, šedohnědé barvy s lehkým načervenalým nádechem a soustřeďují se až na koncích větví. Květy pokrývají příčně oválné červenofialové žlázky. Vyskytuje se v sukulentních křovinách a poloopadavých lesích přímo v samotném centru ostrova v nadmořské výšce 450 - 1200 metrů.
(Euphobria spiralis)
Bezlistý trstnatě rostoucí sukulent s 20 - 30 cm vysokým válcovitým stonkem s párovitě uspořádanými trny. Květy vyrůstají na koncích stonků a mají žlutou barvu. Vyskytuje se na kamenitých místech v mělkých skeletovitých půdách v nadmořské výšce 0 - 700 metrů.
Hořepník (Exacum affine)
Dvouletá bylina s bohatě větvenými hranatými lodyhami, načervenalé barvy obvykle v místě větvení. Listy jsou hladké, vejčitého tvaru, dlouhé přibližně 3,5 cm. Miskovité květy tvoří pět fialově modrých korunních lístků s výrazně žlutým středem a velice jemně voní. Jeho výška se pohybuje okolo 20 - 35 cm.Vyskytuje se ve skalních dutinách a štěrbinách, tam, kde se zachycuje voda, často také v trávnících u vody v nadmořské výšce 0 - 1000 metrů.
(Exacum caeruleum)
Drobná, krátce vytrvalá bylina s dužnatými listy vejčitého tvaru. Květy jsou pětičetné, mají nafialovělou barvu a příjemně voní.Dorůstá do velikosti 10 - 20 cm. Vyskytuje se pouze v centrální pohoří Haghier v nadmořské výšce 900 - 1250 metrů.
Třezalka (Hypericum balfourii)
Velký keř, popřípadě malý stromek s přisedlými listy s 3 - 7 souběžnými žilkami. Pětičetné květy jsou nápadné svou velikostí, pohybující se okolo 4 -7 cm v průměru, a mají nádhernou žlutou barvu.Dosahuje výšky až 4 metry.Vyskytuje se v křovinách a lesících v nadmořské výšce 600 - 1200 metrů.
(Hypericum scopulorum)
Nízká dřevina vytvářející polokulovité keříky. Má přisedlé zašpičatělé listy ve tvaru elipsy. Květy vyrůstají mezi nejvyššími listy, jsou 1 - 1,5 cm velké a zlatožlutě zbarvené.Dosahuje velikosti až 1 metru.Vyskytuje se na otevřených místech v blízkosti skalek v nejvyšších místech Sokotry a vytváří téměř neprostupné houštiny zabírající poměrně velké plochy. Roste v nadmořské výšce 800 - 1 350 metrů.
Modřil (Indigofera sokotrana)
Malý stromek nebo keř se střídavými, podlouhlými až vejčitými listy v délce 1 - 2 cm a šířce 0,5 - 1 cm s uťatými nebo vykrojenými konci. Květy jsou stopkaté, sdružují se v koncových hroznech a mají výraznou sytě růžovou barvu. Dosahuje výšky maximálně 2 metry.Roste roztroušeně v poloopadavých a zelených lesích v horských oblastech Sokotry v nadmořské výšce 500 - 1 350 metrů.
Levandule (Lavandula nimmoi)
Stálezelený, pýřitý keřík s živě zelenými jakoby zkrabacenými listy. Světle fialové květy mají nápadný kalich a nevýraznou korunu. Dorůstá do výšky maximálně 1 metru. Vyskytuje se ve vnitrozemí ostrova na kamenitých a křovinatých místech, od vápencových svahů až do centrálního pohoří Haghier v nadmořské výšce 50 - 800 metrů.
Limonka (Limonium paulayanum)
Hustý polokeřík se střídavými, chrupavčitě zdužnatělými a na vrcholu mělce vykrojenými šedozelenými listy v délce 2 - 4 cm. Květy vyrůstají v krátkých svazcích,skládají se v jednostranné laty, a mají narůžovělou barvu.Roste u nízkých křovin na pobřežních pláních, vápencových útesech a vyprahlých kamenitých místech v nadmořské výšce 0 - 550 metrů.
(Limonium sokotranum)
Menší hustý keř, popřípadě polokeř, se střídavými, sukulentními, tmavě zelenými listy velikými asi 2 - 5 cm. Květy mají svěží růžovou barvu a vyrůstají v krátkých svazcích, které skládají jednostranné laty. Dosahuje výšky asi 1 metru. Vyskytuje se na vyprahlých písčitých či kamenitých místech, nejvíce kolem pobřeží, ale rovněž je lze nalézt na skalách vápencových útesů. Roste v nadmořské výšce 0 - 550 metrů.
Štírovník (Lotus ononopsis)
Vytrvalá, drobná, hedvábně chlupatá, poléhavá nebo vystoupavá zelená bylina s prutovitými, oddáleně olistěnými lodyhami. Listy má velmi malé, dlouhé 2 - 3 mm, široké 1 - 1,5 mm a někdy bývají srpovitě zahnuté. Tato bylina je značně variabilní, co se tvaru a barvy květů týče. Květy se zvonkovým kalichem vyrůstají na 2 - 15 mm dlouhých stopkách a jejich barva se nejčastěji pohybuje od citrónově až po plně sytou žlutou až k oranžovým tónům. Dosahuje výšky asi 10 cm. Vyskytuje se v severovýchodní a centrální části ostrova na žulovém i vápencovém podkladu, nejčastěji na pastvinách nebo v trávnících na světlých místech poloopadavých lesů. Roste v nadmořské výšce 500 - 1 500 metrů.
Kustovnice (Lycium sokotranum)
Menší, velice hustý a bohatě větvený keř s krátkými, maximálně 1 cm dlouhými kolci. Zelené listy se sdružují do svazečků, jsou střídavé, zploštělé, 0,5 - 2 cm dlouhé a široké 0,1 - 0,4 cm. Květy tvoří zelený kalich a asi 1 cm dlouhá nažloutlá koruna ve tvaru trubky. Dorůstá do výšky nanejvýš 2 metrů.Vyskytuje se na vyprahlých či kamenitých místech hlavně kolem pobřeží a také na plošinách ve vnitrozemí v nadmořské výšce 0 - 800 metrů.
Plevucha (Polycarpaea caespitosa)
Drobný keřík nebo polokeřík s lysými, dřevnatými větvemi s čárkovitými, ve špičce nepatrně rozšířenými listy. Listy dosahují délky 1,5 - 2,5, šířky 1 - 2 cm a sdružují se ve vícečetných přeslenech. Pětičlenné květy vytvářejí hřebínkovitá květenství, nahnědlé kališní lístky jsou volné, korunní lístky mají barvu bílou. Dosahuje výšky asi 20 cm.Vyskytuje se na vápencových skalách a balvanech, na útesech korálových vápenců lemujících pobřeží i ve vádí. Roste v nadmořských výškách 0 - 500 metrů.
Blešník (Pulicaria diversifolia)
Vytrvalá, přímá, měkce chlupatá bylina s pravidelně olistěným stonkem, postrádající jizvy po opadlých listech. Listy mají poměrně dlouhý křídlatý řapík, řídce nepravidelně zubatou čepel a dosahují délky 4 - 12 cm a šířky 1,5 - 4 cm. Květenství se vyznačuje sporým větvením, květy mají střed, z něhož vyrůstají části ve tvaru jazyka, jsou žlutě zbarvené a nažky mají chmýr uspořádaný do dvou řad. Dorůstá do velikosti 30 - 70 cm. Vyskytuje se na travnatých a skalnatých místech, především na vápencích, velmi zřídka i na žulovém podkladě. Roste v nadmořské výšce 0 - 750 metrů.
(Pulicaria lanata)
Hustě chlupatý polokeř s větvemi pokrytými odumřelými listy. Listy jsou přisedlé, střídavé, potažené bělavým chlupatým povlakem, na okrajích vroubkované, na špičce zakulacené, dlouhé 4 - 8 cm a široké 1 - 2 cm. Květy mají svěže žlutou barvu. Pro celou rostlinu je charakteristická pronikavá vůně. Dosahuje výšky asi 1 - 1,5 metrů. Vyskytuje se v hustých křovinatých porostech v centrálním pohoří Haghier v nadmořských výškách 1 100 - 1 500 metrů.
(Pulicaria stephanocarpa)
Hustý polokeř, bohatě větvený s dřevnatými větvemi, na nichž jsou patrné jizvy po opadlých odumřelých listech. Dužnaté listy charakterizuje prodloužený řapík, čepel ve tvaru lžíce, v délce 1 - 2 cm, která je nejširší těsně před vrcholem a na okrajích měkce vroubkovaná. Květy jsou bělavé až lehce nažloutlé. Vyskytuje se v nízkých křovinách od pobřeží až po vápencové plošiny. Roste v nadmořské výšce 0 - 800 metrů.
(Pulicaria vieraeoides)
Polokeř s dřevnatými větvemi s patrnými jizvami po opadlých odumřelých listech. Listy jsou střídavé, dlouhé 5 - 10 cm, široké 1,5 - 3 cm, v horní části mírně zoubkované, na vrcholu zaoblené, pokryté hustým, bělavým a chlupatým povlakem a shlukují se v růžicích na koncích větví. Květy jsou žlutého zbarvení. Dosahuje výšky asi 0,7 - 1 metru. Roste na skalních vodorovných plochách a řidších místech v křovinách v žulové centrální části ostrova v nadmořské výšce 700 - 1 450 metrů.
Marhaník (Punica protopunica)
Menší stromek nebo keř s charakteristicky pokroucenými větvemi. Listy jsou lesklé, tmavě zelené, často i s červeným okrajem, lysé, celokrajné, v délce 2 - 5 cm a ve tvaru elipsy či vejce. Květy o velikosti 4 - 6 cm se vyvíjejí buď jednotlivě nebo v tenkých svazcích, většinou ale rostou přímo z kmene. Mají 5 - 8 kališních lístků a kratší korunní lístky zbarvené do růžova. Vyskytuje se v křovinách a poloopadavých lesících v nadmořské výšce 300 - 1 200 metrů.
